Aprílový vtip

Dyž byl brácha eště malý, tož na šecko skočíl, šak jak každé děcko (jednú sme mu s mamú nakecaly, dyž sa ptal, co sú to koleje – myšlené studentské – že každý student než ide ráno do školy má svoju koléj, na kerý si zabúchá. a že sa temu říká studentské koleje). Tož také blbosti. Enomže přišél apríl…

Mama sa tak jaksik škňúřila, a že má výborný nápad, jak teho malého pazgřivca nachytat. Lebo brácha byl zamilovaný do šeckého vesmírného a věříl na ufóny, kerých sa bál. Tož mama to aprílové ráno napustila ve vaně do umyvadla ledovú vodu jak sviňa (šak aj Popelka machála prádlo v teplejší), vzala 2 vidličky a zavolala teho malého sopla, že slyšela, že dyž sa spójijá 2 vidličky pod studenú vodú, tož že je možné slyšet šecky vesmírné zvuky, a stíhačky a aj ufóny. A esli to nechce vyzkušať.

Štěpánovi sa rozsvítily oči, zablesklo sa v nich jak nad Tatrama, a vyrvál jí vidličky z ruk, že to ide zkusit. My sme sa mezitím usadili v obýváku a čekali, kdy mu to donde. Dlúho sa nic nedělo, a pak sa ozvalo: „já nic neslyším!“ Mama zařvala:“ vydrž, to nefunguje hnedkaj!!“ a on tam stál, po lokty v ledovéj vodě, a držál.. Po dalších nekolika minutách sa zaséj ozvalo:“ ale já furt nic neslyším!“ tož mama sa tam šla podívat, a vysvětlit mu, že eště mosí počkat, že to chce čas. Vrátila sa z kúpelky, vysmátá jak v reklamě na zubní pastu, a prej už mu začínajú modrat ruky, ale že jak to chce strašně slyšet, že eště vydrží. Tož smíli sme sa mu, eném co je pravda. Po 15 minutách to asi došlo aj temu chudákovi omrznutému, tož vyšél s tema vidličkami z kúpelny, a dyž viděl, jak sa škňúříme, tož mu to hnedka došlo, vidličky hodíl na zem, strašně sa nasrál, búchl dveřama, a půl dňa ho nebylo vidět. A my sme měli krásný aprílový deň.