Na benzince

Jedného letního dňa sem sa vydala na dalekú cestu autem. Abych to vysvětlila, kúpila sem si totiž auto, ojeté ale funkční (a mám zlínskú SPZ, proč to píšu včíl, pochopíte za chvílu), protože sem byla zesratá eném sem viděla volant, a to sem týmtok chtěla zmněnit.  A také sem nechtěla byt na nikom závislá a chtěla sem vypadat důležitě. Tož včíl mám doma Škodu fábiju kombi a sžíváme sa spolu. Abysme sa jako sžily rychléjš, vymyslela sem nám výlet. Veliká trúfalost, lebo po dvúch měsícách mojého popojížďání sem a tam po ulici sem sa vydala do Česka a na Moravu. Tož, prvních 200km sem jela s očima nalepenýma na předním sklu jak dyby ňa tam negdo nalepíl veškerú silú a eště ně nafúkl oči a nadávala sem si, že sa určitě zabiju a jak ňa taká hovadina mohla napadnút.. Měla sem aj gípíes, ale tá sviňa ňa furt védla kamasik inama než po téj hlavní, tož sem sa na ňu v půlce cesty vykašlala, lebo sem ju jednú málem poslechla a sjela bych kamsik do řiti, a řídila sem sa instýnktem.

Tož ale dojela sem až do teho Písku, a s mamkú sme to zapily (mimo inačí aj jejich stěhování do nově kupeného bytu), tož sme byly po dvuch flaškách šampusu jak dervyši, a furt sme sa tak blbě temily, ale ináč dobré.

No, a druhý deň sem sa chystala na Moravu do Hradišťa, a bylo ně potřeba nafty. Tož vzala sem si mamku jako pojistku, lebo to čepování eště néni moja silná stránka (před asi 10 rokama sem si pučila našu starú škodovku a jela s kámošama na koncert, a podařilo sa ně načepovat za 5,40kč lebo sem blbě přehlédla tú desetinú čárku, tož proto tá pojistka..a aj sa ně zdálo, že to bylo jakésik rychlé to čepování…). Tož jely sme na jakúsik malú benzinku za město, lebo tam majú levnější naftu, a mamka ňa jaksik neupozornila, že tam je eném jeden stojan, tož sem si tam najela oblúkem jak dyž děláš kružnicu, a zistila sem, že stójím blbě. Navíc tam čepuje chlap, kerý už sa pomalu blížíl k temu stojanu a teď sa díval, jak tam cúfám a pokúšám sa tam správně zajet. Tož túrovalo to jak na Velké ceně v Monaku, ale ke stojanu sa ně po nekolika pokusech zajet podařilo. Vylezu z auta, a chlap od benzinky sa ňa ptá:“ diesel?“ tož sem přikývla, on vzál tú hadicu ze stojanu a začál čepovat. Na jednú sa do teho ticha rozrazijá dveřa od spolujezdca a mama vysokým hysterickým hlasem zařve:“ jéžišmarjá, co to tam čepujete? to je diesel, né benzín!!“ Tož já sem málem odpadla, lebo to byla taká tečka za tým cufáním.. Chlap sa na nic nezmohl, chvílu čučál jak žaba z kyšky, ale pak eném zakrútil hlavú a bylo vidět, co si myslí o jakýchsi slepicách blbých. Já sem šla mezytým do auta pro peníze, lebo kartu nebrali a nebyla sem si istá, že mám takú hotovost, tož sem mamu hnedkaj upozornila, že pán je od benzinky a v autoch by sa měl vyznat, a že její sólo sa včíl moc nehodilo, tož mama zajela pod palubní desku jak mokré mydlo, a už eném čučala. Hotovost sem nakonec vyhrabala, poděkovala a valila pryč.. V autě sme sa pak smály jak dvě pipiny, lebo chlapovi asi dlúho bude vrtat hlavú, jak sa ty dvě slépky dostaly ze Zlína až do Písku, dyž jedna neumí cúfat a druhá neví co sa tam čepuje….