Nevěrnica

Jedna známá mojéj známéj (tentokrát ju nebudu menovat, lebo by sa jí eště po těch rokoch mohlo vymstit), si našla milenca (nechápu to, lebo nebyl ani movitý ani o 30 roků starší, ale asi ju k němu neco přitahovalo lebo co, nevím.. ). Jedného dňa v létě naplánovala velikú akciju – manžel odjél kdesi za fotbalem do ciziny a ona sa vydala za milencem do hlavního města. Manžel odjížďál v deset hodin z určeného místa (kamarádi už sa tam sešli a vítali sa slivovicú, aby tá cesta lepší ubíhala), tož ho tam jak správná manželka doprovodila, rozlúčila sa a eště mu aj zamávala. Pak nasedla do auta a valila jak Fittipaldi zpátky dom, lebo jí odjížďál bus za hodinu. Tož bylo to naknap, ale stihnút sa to dalo. Naházala doma vjeci do kufru div si u teho ramena nevyklúbila (lebo tašku si nemohla balit, dyž byl manžel eště doma, těžko by vysvětlovala, že sa trénuje na příští dovolenú..), a pak zas utěkala na nádraží na bus a trhla při tém šecky rekordy místního atletického klubu.

Enomže co sa nestalo.. Jak tak sedí v busi bez závěsů na tech posledních sedadlách pro pět ludí a oddechuje po tem sportovním výkonu, najednú sa podívala doprava, lebo sa tam objevil jakýsik stín, a asi tak na metr od ní přes dvě skla uviděla manželova kamaráda, kerý jel na ten zájezd s ním. Hnedkaj vedle – a to bylo eště horší – seděl její manžel.. A protože ten bus neměl záclonky, byla tam jak ve výkladní skříni. Stalo sa to, že ten jejich zájezd měl hodinu zpoždění (lebo než sa dycky šeci slezú..), tož vyjél přesně o tú hodinu pozděj a potkali sa na semafóru. Tá známá najednú trhla hlavú a narvala ju pod sedačku jakémusi chlapovi, co seďál vedle ní, přímo do klína. Velice dělala, že neco hledá v tašce, ale málem sa v tem busi posrala, lebo taký šok už dlúho nezažila.  Hlavu mosela schovávat eště asi 2x, lebo bus jel jak na sviňu furt vedle nich. Enomže aby to nevypadalo blbě, a spolusedící sa nechtěl třeba nejak moc kamarádit během cesty, mosela tú hlavu aj negdy vydělat a sednút si jak spořádaná cestující. Tož byla pak nalepená jak mucha na mucholapce na boční straně busa, a dělala mrtvú žabu, dyby si jí nedajbože všimli.

Cesta pak probjehla pod vysokým napjetím až skoroinfarktem, lebo věděla, že eště má zájezdový autobus kohosik nabírat aj v Praze. Rozhlédala sa po dálnici jak Kolumbo v ulicách Los Endžls, lebo sa mohlo stat, že sa potkajú eště aj tam. Za milencem nakonec dojela neodhalená, ale na pokraji sil a zelená jak měsíc stará vysočina. A prý si s ňú tehdy velice užíl. Než sa trochu dala dohromady, mosela jet dom.